Eva in Bali

15:13:00

Největší záhadou pro mě po celý dlouhý týdny bylo, jestli je to správně gramaticky ON Bali nebo IN Bali. Nikde jsem to totiž pořádně vysvětlený nenašla a naštěstí nám jednoho krásnýho večera jeden Aussie vysvětlil, že se říká in Bali, ale že prý říct on jsem strašně cute chyba. No, já samozřejmě dost dlouho dobu používala tu špatnou variantu, ale pořád je lepší připadat někomu cute než úplně stupid.



Jet na Bali jsem měla v hlavě už dost dlouho. Ale paradoxně největší problém bylo sehnat někoho, s kým tam pojedu. Sice o tom všichni mluví, jak by se tam taky rádi podívali, ale vždycky je tady nějakej přítel, se kterým kamarádka strašně musela jet do Itálie, je to moc drahý, je to moc nebezpečný, moře moc modrý :D A nebo chtěl jet někdo, s kým jsem zase moc nechtěla jet já :D Ale naštěstí se i tohle vyřešilo a já jsem už přestala zcela vážně uvažovat o tom, že pojedu sama. Někdy ke konci května jsme teda konečně koupily letenky, ohledně termínu jsme jako studující moc na výběr neměly, takže byly i celkem drahý v porovnání s termíny na jaře a na podzim, ale co se dá dělat. Od začátku jsme věděly, že chceme aspoň na tři týdny, takže jsem se rovnou rozhodly pro měsíc. Takže jsem si zašla na očkování, zabalila milion věcí a plavek, ze kterých jsem potom nosila tak troje, 24.7. mě rodiče celý št'astný s vidinou zbavení se dalšího dítěte vyhodili na letišti  a začala naše první cesta do Dubaje. Bohužel nám to vyšlo tak, že při cestě tam jsem na každém letišti čekaly asi 7 hodin. Díkybohu za VIP salonky, kde jsme se mohly pořádně vyspat, najíst se a dát si trošku vína :D Akorát by si přístě mohli odpustit pouštět do rozhlasu ty jejich příšerný modlitby, který podle mě trvaly věčnost a byly dost strašidelný. Naštěstí jsem si na to tak po týdnu zvykla a už mě to ani nebudilo nad ránem.

Když jsme přistály v Denpasaru, tak mě jako první věc překvapilo strašný vlhko a dusno, ale taky ne úplně slunečný počasí. Na začátku jsem se toho trošku bála, ale bylo to úplně skvěly, když taky občas zalezlo sluníčko a nebylo až takový teplo. Asi třikrát nám taky pršelo, ale nikdy to nebylo víc než hodinu v kuse. 

Pokud ale někdo čeká, že jsme bydlely v úžasnym hotelu a celou dobu jsme jen ležely u bazénu a občas se zašly podívat na soukromou pláž s bílým pískem, tak to vás asi zklamu. Od začátku jsme měly cíl se pořádně podívat po ostrově, poznat co nejvíc místních lidí i těch, co se třeba na Bali přestěhovali, ochutnat místní jídlo a projít se s bat'ůžkem pěkně v pralese. Ubytování jsme měly zařízený v Canggu v Riviera House. Tohle místo můžu doporučit úplně všem, my jsme bydlely v gazebu, což je pro nás prostě domeček na nožičkách :D Trošku punk a měsíc bez teplý sprchy, ale my jsme byly fakt spokojený. Ani jsme nějak neřešily, jak se tam budeme pohybovat a první den jsme se hezky vydaly pěšky na pláž asi dva kilometry o nás. Moc klidná cesta to ale nebyla, každou chvilku nás někdo zastavil, jestli se nám něco nestalo a vlastně tam ani nebyl chodník, občas takovej náznak cesty, kde byla ale klaždých pár metrů díra, protože na Bali se pěšky prostě nechodí. Takže nám hned další ráno jeden super skoro místňák přivezl motorku a bylo po problému. Sice ten provoz vypadal nejdřív fakt nezvládnutelně, ale zvykly jsme si na to celkem brzo. 

Obě jsme si koupily průvodce, já jsem měla jeden od Lonely Planet, ale náš plán pročíst se jimi v letadle samozřejmě úplně selhal a nepodívaly jsme se do něj snad ani jednou za celou dobu. To je ale hlavně díky tomu, že jsme měly velký štěstí a potkaly spoustu lokálů, kteří nám doporučili kam jet, kam naopak ne, kde se najíst a co hlavně nejíst... 

Tohle je ale tak na úvod  a nejdůležitější jsou v článku hlavně fotky, kterých mám asi tak milion. Plánuju napsat ještě další dva články víc se rozepsat o konkrétních místech a celkově o tom, co mě překvapilo, co se mi líbilo a co až tak moc ne. Určitě se mě na cokoliv můžete zeptat v komentářích a budu moc ráda, když mi napíšete, jestli jsme třeba na Bali už byli nebo se tam chystáte nebo kde se Vám letos taky líbilo, moc ráda si přečtu tipy na další dovolenou. 

P.S. Zrovna sedím na balkóně s výhledem na moře, není to už v Asii, ale o pár stovek kilometrů dál, je ale nádherně a chystámse jít na lod' a dohnat ještě opálení, když za mnou přišel tat'ka a povídá mi o útocích v Indonésii... A je mi z toho fakt smutno, vzhledem k tomu, že jsem tam ještě před týdnem sama byla. Nikde na světě si to nikdo nezaslouží, ale když tyhle příšernosti dějou na místech, ke kterým máte nějaký bližší vztah, tak mě to vždycky mrzí ještě víc. Užijte si poslední dny léta, pusu E. 














































































































































































































You Might Also Like

0 komentářů

NÁVŠTĚVNOST

SUBSCRIBE

Follow on Bloglovin